Rozhovor Lucie Váchové s Jindřichem Lerchem
(důkladný rozhovor Lucie Váchové s Jindřichem Lerchem najdete zde)
(recenzi Lucie Váchové v souvislosti s výstavou "Všechno je jinak" najdete zde)
V poslední době ses zaměřil převážně na abstraktní malbu. Co bylo hlavním důvodem odklonu od figury k abstraktnímu znaku?
Při tvorbě do jisté míry využívám gest, tzv. gestickou malbu. Zobrazení něčeho konkrétního je pro mě komplikované, nechci se zatěžovat detailem. Při práci se chci uvolnit a dostat se do stavu, kde tvořím bez jakýchkoli zábran či „formulí“. U abstraktní malby se cítím více uvolněný. Při práci můžu figuru klidně cítit, ale nemusí být tak čitelná.
Na změnu mělo vliv i to, že jsem se ocitl v novém prostředí, v jinem atelieru, kde jsem si konečně dovolil tvořit tak, jak cítím, že je mi vlastní.
Zároveň tě zajímá kontrast bílé a černé, případně několika základních barev, současně jako by se v tvé práci dostávaly do protikladu stavy napětí a klidu…
Ano, to je přesné, snažím se malbou vyvolat střet. V podstatě brutální malbou dát najevo jemné city a naopak.
Je série Všechno je jinak odrazem konkrétní události?
Sérii pláten jsem „Všechno je jinak“ nazval proto, že při vzniku těchto maleb jsem pociťoval jisté boření u mě zavedených postupů a zvyklostí, odhodlání narušit barevnou plochu a snahu vyjádřit co nejrazantněji kontrast mezi líbezně barevným podkladem a černou skvrnou.
